„Já jsem se ještě nevzpamatoval z mého předchozího vztahu a nejsem si jistý jestli jsem připravený na další. Bylo to všechno moc narychlo. Rád bych tě prvně lépe poznal." Když jsem ráno vstávala, byla jsem pevně odhodlaná zeptat se ho jestli spolu nezačneme něco vážnějšího než jen večerní vyjížďky autem.
Ještě než se ho na to stihnu zeptat, vrazí mi do srdce neskutečně bolestivou ránu. Všechny moje plány a představy zničí v jednom malém okamžiku.
Stojíme na kraji silnice, je už po půlnoci, prší.
Nikdy jsem nezažila takovou bolestivou ránu jako byla tahle. Nikdy mi na žádném muži nezáleželo víc.
Asi budu bláhová a naivní, asi mi to bude působit ještě větší bolest, ale nezlomím nad tím hůl, stále budu doufat, že se vrátí, že časem bude připravený na vážný vztah, že se na mne zase usměje, že mne pohladí po vlasech, že mne nechá, abych si o jeho rameno opřela hlavu.
Bolest nepřechází ani po třech dnech, mám spíše pocit, že je to minutu od minuty horší a horší.
Kéž by tak věděl a cítil jak moc špatně se cítím, jak moc sama se cítím. Kéž by taky cítil tu bezmoc, beznaděj, bolest.
Žádné komentáře:
Okomentovat